Kdo platí český sport? Jak funguje financování sportu v Česku

Když se řekne „peníze do sportu“, většina lidí si představí stát a dotace. Jenže stát je jen jeden ze čtyř zdrojů — a pro obyčejný klub z okresního přeboru zdaleka ne ten nejdůležitější. Tenhle článek rozebírá, odkud peníze do českého sportu doopravdy tečou, kolik jich je a proč se situace liší podle toho, jestli jste extraligový klub, nebo oddíl se třemi mládežnickými týmy.

Čtyři zdroje, ze kterých žije každý klub

• Stát — přes Národní sportovní agenturu (NSA) a několik ministerstev.
• Obce a kraje — největší veřejný zdroj, ale nejméně přehledný.
• Členské příspěvky — peníze rodičů a členů, u malých klubů často páteř rozpočtu.
• Sponzoři a partneři — jediný zdroj, o který klub soutěží na trhu, a ne ve frontě na dotaci.

1. Stát: kolem 8 miliard přes NSA, přes 10 miliard celkem

Národní sportovní agentura má pro rok 2026 rozpočet zhruba 7,9 miliardy korun, z toho 7,3 miliardy na dotace: 4,4 miliardy na rozvoj a podporu sportu, 2,3 miliardy na státní reprezentaci a přes 600 milionů na významné sportovní akce. Návrh státního rozpočtu na rok 2027 s NSA počítá s dalším navýšením na zhruba 8,4 miliardy.

NSA ale není jediná státní kapitola. Sportovní reprezentaci platí i Ministerstvo obrany (armádní sportovci, v návrhu na rok 2027 téměř miliarda), Ministerstvo vnitra (přes 370 milionů), Ministerstvo školství a Ministerstvo práce a sociálních věcí. Když se všechny položky sečtou, jde ze státního rozpočtu do sportu přes 10 miliard korun ročně.

Můj klub: dotace, která se týká nejvíc klubů

Pro amatérské kluby je nejdůležitější program NSA „Můj klub“. Ve výzvě na rok 2026 je na něj vyčleněno 1,702 miliardy korun a rozděluje se podle počtu dětí a mládeže do 23 let, které v klubu sportují — podle toho, zda soutěží, jde řádově o tisíce korun na jedno dítě a rok. Podmínkou je zápis v Rejstříku sportu a splnění administrativy včetně termínů: žádosti na rok 2026 se podávaly od prosince 2025 do začátku února 2026.

2. Obce a kraje: největší veřejný zdroj, o kterém nikdo nemá přesná data

Zní to paradoxně, ale nejvíc veřejných peněz do sportu nejde ze státu. Podle analýzy Ministerstva školství a Českého olympijského výboru míří až dvě třetiny veřejné podpory sportu z rozpočtů obcí a krajů — provoz sportovišť, údržba hřišť a hal, grantové programy měst, krajské dotace v řádu stovek milionů ročně.

Problém je, že nikdo nemá souhrnné číslo. Transparency International už v roce 2016 konstatovala, že v Česku — na rozdíl od západních zemí — neexistují přesná data o objemu veřejných peněz ve sportu a že rozdělování na úrovni měst a krajů je „velmi rozličné a mnohdy nejasné a neprůhledné“. Od té doby se na tom zásadně nic nezměnilo. Pro klub to znamená jediné: kolik dostane od města, závisí na místních pravidlech, vztazích a rozpočtu daného roku.

3. Členské příspěvky: peníze, které rodiče nevidí jako investici

U malých klubů jsou příspěvky členů často jediným zdrojem, na který se dá spolehnout každý rok. Mají ale strop: příspěvek, který by pokryl skutečné náklady na jedno dítě — trenéři, pronájmy, doprava, výstroj — by mnoho rodin z tréninku vyřadil. Kluby tak příspěvky drží pod skutečnými náklady a rozdíl musí dorovnat odjinud.

4. Sponzoři: jediný zdroj, o který se soutěží na trhu

Poslední souhrnná analýza (MŠMT a ČOV, data za rok 2008) odhadla celý český sportovní trh na 46 až 60 miliard korun ročně — a veřejné výdaje tehdy tvořily jen zlomek. Zbytek jsou domácnosti a firmy. Novější celostátní číslo neexistuje, ale směr je jasný: většina peněz ve sportu je soukromých.

Sponzoring se od ostatních tří zdrojů liší v jedné podstatné věci. Dotace se přidělují podle pravidel, příspěvky podle počtu členů — ale sponzora si klub musí získat. Firma neplatí za to, že klub existuje; platí za dosah, viditelnost a spojení své značky s něčím, co lidé v jejím okolí mají rádi. To je trh. A na trhu vyhrává ten, kdo umí říct, co nabízí a za kolik.

Proč to malé kluby cítí nejvíc

• Profesionální klub má reprezentační smlouvy, televizní práva, vstupné a obchodní oddělení. Oddíl z krajského přeboru má rozpočet, který drží pohromadě jeden člověk po večerech.
• Dotace „Můj klub“ se počítá na děti — klub bez mládeže z ní nedostane nic.
• Podpora od obce se liší obec od obce a nedá se plánovat na víc než rok dopředu.
• Sponzor bývá jediný zdroj, kde má klub věci ve svých rukou — a zároveň ten, se kterým neumí pracovat, protože ho nikdo neučil prodávat reklamu.

Co z toho plyne pro klub

1. 1Nestavte rozpočet na jednom zdroji. Dotace přijde pozdě, obec škrtne, rodiče nezaplatí víc. Čtyři nohy stojí líp než jedna.
2. 2Berte sponzoring jako obchod, ne jako prosbu. Firma kupuje reklamu — spočítejte jí, kolik lidí uvidí její logo, a dejte tomu cenu.
3. 3Mějte nabídku připravenou dřív, než ji někdo chce. Sponzor, kterému musíte týden vymýšlet, co za peníze dostane, mezitím dá peníze jinam.

Přesně kvůli tomu poslednímu bodu vzniklo Sponsario: aby klub měl svou nabídku — dosah, balíčky, ceny — na jednom místě a firma si ji mohla najít a objednat bez týdenního dopisování. Ale o tom až v dalším článku.